Pozdrav z Trutnova

Pozdrav z Trutnova
Zdravím všechny a omlouvám se za dlouhou pauzu. A teď už k tomu co se u nás za tu dlouhou dobu událo. Naše malé miminko už nám vyrostlo a lítá jak o život. Baukí nejprve brala Aničku za své miminko a neustále kolem ní lítala a kontrolovala jí. Chodila mi hlásit každé zakňourání:-) což bylo skoro neustále. Když Anička povyrostla zjistila Baukí, že s ní může obchodovat a snažila se s ní měnit klacky a kosti za hračky :-) Zkrátka čilej obchodní ruch. Zato Kotík měl pocit konkurence a ze začátku to těžko nesl. Už nebyl ten co se pořád hladí a mazlí a to se mu moc nelíbilo. Anička mu lezla do domečku a pelíšku a to nemohl dovolit. Tak na ní zkusil vrčet a nezbylo nic jiného než zasáhnout. Aničce vysvětlit, že to je jejich postýlka a nemůže tam lézt. Naštěstí se vše velice dobře učí a pochopila to. A Kotíkovi, že nesmí vrčet tam už to s tím chápáním bylo horší :-) Postupně zjišťovali pejskové, že ten malej cvrček má i své výhody ledasco mu upadne od ruky a pak si pochutnají nebo, že když jí to v ručičce olíznou tak to Anička hodí na zem a tak naši vyčůrááánci měli posvícení:-) Žárlit pro změnu začala i Anička na Kotíka kterej se snažil bejt neustále u mě pokud možno na klíně. A tak se Anička naučila první povel DOLů. Koto brzo pochopil, že ten mrňous je neústupný a začal to vzdávat. Postupem času se vše uklidnilo a pejskové i Ani jsou jedna rodina...Baukí naprosto nereaguje na jakýkoliv rušení ze strany Aničky a Koto ,když nemá naladu tak se spakuje a zaleze do baráku kde má klid. Teď už jen vždycky slyším věty jako: ty chlupatej lumpíku( přiznám se že to slyšela ode mě) atd:-) Anička co slyší opakuje tak, že už se dovídám, že Baukí venku zlobila, že taťulda hulááákal ať nejí ty hovínka atd
:-) Venku je z našich pejsků vetšinou jedna chlupatá koule, z který lítaj chlupy. Bohužel ani nám se nevyhnul úprk pejsků do lesa, kdy ji vystartoval přímo před čumákem zajíc a mohl Břéťa hulákat jak chtěl byli jsme bez pejsanů. Naštěstí byla Anička u babičky a já mohla letět na pole a čekat, volat. Břéťa běhal po lese a hulákal jak o život. Představa, že je nenajdeme mi naháněla hrůzu, nedokázala jsem si to představit a bylo mi jedno jestli přijdu o hlas a tak jsem řvala jak o život a to nemám žádný tichý hlásek :-) Naštěstí naše trubky jsou hrozný závisláci a do hodiny byli na světě. Jinak chci touto cestou poděkovat Janě a její mamince za to, že nám pejsky občas pohlídá :-) a hlavně Janě popřát co nejvíc výstavních úspěchů co nejvíc ocenění, titulů, pohárů obzvlášť na Slovensku kde bude vystavovat i naší Baukí (to je ale vyčůranost :-))

Tak zase někdy Liščata

• 

  Boj
  

  hlídání
  

  hračičky
  

  chlebíčky
   
  

  já chci taky
  

  Kotík a Bauki
  

  Kotík junior
  

  Letíííím
   
  

  mazlení
  

  pelíšek
   

Komentáře