Cybele: můj první hon

Ahoj smečko,

musím se Vám pochlubit, že jsem byla na svém prvním honu. Začalo to všechno nějak divně, když jsme viděli s Jenninkou oblékat se pánečka do zeleného, tak jsme se radovali, že pojedeme do lesa honit lumpíky, ale páník nechal moji kámošku doma a jela jsem sama. Přijeli jsme k Borečkovi, kde jsem řádila až do noci. Ráno mě páník nemohl dostat z vyhřáté postýlky, ale když mi řekl, že jdeme do lesa, tak jsem honem vyskočila, napapala a hned jsme šli. Byla jsem trochu nervozní, protože tam bylo hodně cizích pejsků. Jak se začalo střílet po bažantech, tak jsem se chvíli bála, ale nakonec jsem začala běhat a vyhánět další bažanty. Po odtroubení leče jsme šli na divočáky a páník mi dával rady, že nesmím utéct, že až uvidím divočáka a on poběží proti mě, že se musím honem vrátit, že musím štěkat a hlavně poslouchat. Vůbec nevím proč mi tohle říkal, vždyť kromě toho poslouchání všechno vím. No, poslouchala jsem, jak hodiny. Co Vám budu povídat já měla strach, že se mi páneček zatoulá a já ho pak budu muset hledat. Po první leči jsem na sebe začala slyšet první chválu, jak běhám, štěkám a nehoním srnky, jak prohledávám houští a tak dále. Vždyť jsem bíglík z Jíčíněvse a učí mě Jenny. Celá naháňka byla super, ale divočáka jsem neviděla ani jednoho. Po celodenním běhání jsem měla hlad, jako vlk. V hospodě mě páneček posadil na židličku, za obojek mi dal ubrousek na krmil mě vidličkou. Měla jsem takový hlad, že jsem mu snědla celou večeři. Všichni koukali, že sedím na židli a jím příborem. Páneček jim odpověděl, že jsem vychovaná, že jím podle bontonu. Po posledním soustě mi ubrouskem utřel tlamičku, já se napila a usnula jsem, jak špalek. Večer jsem se zavrtala pánečkovi do pelíšku a spala až do rána. Po příjezdu domů, se s náma Jenny vůbec nebavila, když zjistila, kde jsme byli a co jsme dělali, ale teď si už zase hrajem.

Ahoj Cybele

Komentáře