Deníček maminky Nikolky a B týmu

h3. 2. března 2004 · den sedmý

Tak Vás zase všechny zdravím, dnes slavíme narozeniny! Štěňata mají již celý týden. Já slavím trochu půstem, dostala jsem dnes jen granulky, již žádné bobíky a tvarůžky a jogurtíky. Tak nevím, jestli to stálo za to. Paničky se mi snažily vysvětlit, že je to nutné, protože tu „švihajdu“ – jak jsem psala včera – jsem dostala z toho všeho mléka a pak jsem to předala i miminkám, tak se musím prý krotit.

A co se děje nového? Všichni se mají nejvíc s jídlu – tak asi budou všichni po mě : o )) i když přemýšlím, jak jsem posledně viděla svého mužíčka, tak ten nevypadá, že by se nechal u krmení ošidit : o ))))

Všem štěňátkům se barví nosánky, všichni kluci tmavnou a holčička zase světlá. Mají to asi nějak rozdělené. Dnes už jsem pomáhat nepotřebovala, tak mi Lotka jen potichu závidí, ale ono zase něco určitě přijde a pak ji znovu o pomoc požádám. Bublina je poděs a nejraději by si s nimi hrál již teď, musím ale říci, že je na ně moc hodný, asi pochopil, že mu to pak v převaze vrátí a tak seká dobrotu.

Jinak si představte, že jsem na dnešek spala s miminkama skoro celou noc sama. Panička se prostě sbalila a nechala mě o samotě.Tak jsem se s ní dopoledne moc nebavila. Dnes slíbila, že tu se mnou bude, doufám.

Tak já jdu na rychlou vycházku kolem domu a pečovat o své potomky, mějte se, ozvu se zase zítra.

1. března 2004 · den šestý

Tak se opět hlásím z dalšího dne našeho společného života. Je to stále lepší,ale zatím to vypadá, že mě ti malinkatí caparti vůbec neposlouchají. Paničky mi to vysvětlily tím, že zatím mají zalepená ouška a tak je to normální a já marně přemýšlím, jestli náhodou některým pejskům, které znám, nezůstaly ouška zalepená i dlouho po narození.

Dnes jsem pustila do našeho pelíšku i novopečenou tetku Lotku a strejdu Bublinu a moc se jim líbí – Lotka mi je pomáhá pucovat a masírovat, ale Bublina si s nimi chce pouze hrát, což oni zatím moc nechápou. Stejně vím, že mi je oba závidí, ale hlavně mi mlsně koukají do misek, protože teď dostávám samé dobroty, které si ovšem hlídám ještě pečlivěji než své potomky.

Problém je v tom, že ta spousta dobrot mi moc neudělala dobře v bříšku a tak jak se to tam vše pomlelo, tak je mi z toho nějak těžko a musím běhat často ven, neboť mě postihl ukrutný průjem neboli švihajda. Mě to moc nevyděsilo, prostě už jsem to zažila, ale teď to bylo o to komplikovanější, že to samé předváděla i štěňátka a tak jsem musela čistit, čistit a čistit, proto jsem ráda, že mám po ruce tetku Lotku, která mi pomáhá. Ale nebojte se mimina s velkou chutí (jako obvykle) papají a já musím pouze upravit jídelníček. Tak uvidíme zítra, ale myslím, že tato asistence ostatních členů smečky by mohla pokračovat, abych mohla více odpočívat a přemýšlet, co vše budeme vyvádět až trochu mimina povyrostou, podívají se na svět a uslyší, co jim budu láskyplně šeptat.

A představte si, co jsem dnes zjistila – ty puntíky na hlavičce kluků jsou prý tzv. „Budhovo požehnání“ – sice to moc nechápu, ale zní to docela hezky, jsou to prostě a jednoduše andílci s požehnáním Budhy. Tak se všichni mějte, držte mi palce a zítra se zase ozvu.

29. února 2004 · den pátý

ak jsou zase o den starší a chytřejší. I když zatím toho moc nevymýšlí a moc mě nezlobí. Jen se musí pohlídat, aby se nerozplazili do všech stran a pak je vše v pořádku. Také dnes moc nepovídali, tak se zdá, že jim nic nechybí. Zapojila jsem totiž i paničky, pěkně masírují bříška a já můžu klidně odpočívat. A tak to má v neděli být – vždyť je den pracovního klidu : o ))))

Do fotogalerie jsem už dala i fotečky z dnešního dne, tak jak sami uvidíte i oni již chápou co je to neděle a nic nedělat. Docela se jim to daří a kdyby nebyli tak hladoví, možná by se vůbec neprobudili, aby mě hledali. Jsou to pohodáři, však se podívejte!!!!

Já se cítím čím dál lépe, teplotu mám již v normálu a mlíčka mám dostatek. Dostávám třikrát denně granulky a k tomu piškotky a sladké tvarohy. No starají se o mě moc dobře.

Mlíčka mám tolik, že mu musí paničky ubírat, aby bylo vše v pořádku, i když mrňouskové bumbají často, tak mě celou nevypijí : o ))))

Jsem zvědavá, kdo z nich se nejdřív podívá na svět, já tipuji prvního kloučka – začíná být můj vyvolený z celé smečky. Je s ním největší zábava.

Tak já je jdu zase zkontrolovat, mějte se fajn a zase mi napište, jak jsme všichni úžasní.

28. února 2004 · den čtvrtý

Zdravím Vás všechny, dnes je první víkendová sobota a mě žádné pracovní volno nečekalo. Miminka se hlásí čím dál hlasitě o své sousto a tak se musím starat. Zítra si budu schválně zapisovat, jak často bumbají a pak Vám to napíšu. Já mám pocit, že stále.

Takže dnešním velkou změnou je jejich povídání, jak se jim něco nelíbí, tak hned spustí, ještě je štěstí, že se zatím navzájem neslyší a tak vše stíhám řešit. Také se vydávají na samostatné plazící vycházky, které končí zase pláčem, protože zjistí, že jsou sama a chtějí zpět a jak nevidí a neslyší nevědí kam. Tak to začíná být docela fuška. Panička mi proto dnes uvařila celé kuřátko, musím mít na vše hodně energie.

A představte si, že když se kluci rozhodnou, tak mě přeplazí, tedy, když ležím. To je pak sranda, protože se skulí a zase začnou nadávat.

S tím jejich povídáním jsem měla ze začátku docela problém, panička říkala, že jsem trochu hysterická, že se nic neděje. A teď jsem na to přišla, ono se opravdu nic neděje, tak je zkontroluji a když je vše v pořádku, tak se věnuji své práci a nechám mu mumlat. Oni se stejně za chvíli unaví a usnou.

A jaké výsledky má moje velká starost: první chlapeček má dnes 525 g, druhý 500 g, třetí chlapeček 475 g a holčička 450 g.

Tak se zatím mějte, já jsi jdu po pořádné večeři a venčení zdřímnout.

27. února 2004 · den třetí

Tak se hlásím po dalším namáhavém dni. I když se musím přiznat, že jsem si dneska venku i hezky poběhala – no prostě jsem to riskla a vše bylo doma v pořádku. Štěňátka jsem našla v pelíšku a hned se zase na mě vrhala. Ale to dělají celý den, kdykoliv se k nim přiblížím, tak mají hlad. A představte si, že mají takovou sílu, že když se rozhodnu jim utéct, tak nějakého mrňouska ještě chvíli táhnu za sebou. No jsou to prostě bojovníci : o )))) A jsou čím dál rychlejší – v plazení : o ))).

Chlapečci se pěkně vybarvují a moc jim závidím lysinky na hlavičce. Já mám totiž celou hlavičku tmavou – tedy hnědou a tak mi proto někteří říkají, že jsem smutný pejsek, vypadá to, že moje jediná holčička bude mít hlavičku jako já, ale zato na kluky je veselý pohled již teď : o )))) – lysinky jim září na celý svět a na čelíčkách mají rozkošné tmavé puntíky.

Taky máme další velkou změnu, již žádné miminko nemá zbytek pupeční šňůry, no jsou to prostě velcí pejsci – vždyť mají dnes již 3 den. Taky jsem dnes zjistila, že jsou lechtivá a když jim moje paničky hladí zádíčka, tak hrabou nožičkami. Moje paničky tomu říkají startování – jako motorky : o ))))

A než půjdu zase krmit, tak se Vám musím pochlubit, jak moje miminka prospívají. První chlapeček má již 460 g, druhý chlapeček má 425 g, třetí chlapeček má také 425 g a holčička má 375 g. Tak já zase jdu, zítra se určitě ozvu.

26. února 2004 · den druhý

Je to naprosto vyčerpávající – teplota prostředí cca 30 stupňů, noc beze spánku a stále starosti, starosti a starosti. Velmi pozitivní je změna jídelníčku – granule dle libosti, jogurtíky, mléko a další dobroty. Přemýšlím, že by to mělo trvat stále : o ))) Už jsem ovšem klidnější, vždyť jsou štěňátka zcela samostatná a když se někomu něco nelíbí nebo mu něco chybí, tak máme domluvený signál. Štěňátka pouze jednou zakňourají a já už letím. Ale musím říci, že skoro vůbec nepláčou a já mohu spokojeně odpočívat poblíž pelíšku.

Miláčci jsou dnes opět větší, kluci nějak tmavnou a holčička naopak světlá – tomu sice moc nerozumím, ale vypadá to, že to není nic špatného. Už se těším až si s nimi budu moci hrát, zatím je moc nemohu rušit, protože stále spinkají a pokud nespinkají, tak zase papají. Kluci rychle rostou a holčička se je snaží dohnat a tak stále sosá.

Už se těším, až se začnou více projevovat, zatím je to kupička mazlíčků!!!!!

25. února 2004 · den první

Říká se psí život, ale ať to někdo zkusí život feny – dva dny se mi cosi intenzivně sunulo v bříšku a když se „to“ rozhodlo podívat v úterý večer na svět, tak jsem myslela, že to skončilo. Ale naopak!!! Štěňátka jsou již od první hodiny hladová, ukňučená a hlavně neskutečně rychlá, takže mám problém je všechny uhlídat pohromadě. Tento den byl hrozně vyčerpávající – vše mě bolí, jsem stále ve střehu a ve chvílích volna sedím a dívám se na ně jako na malý zázrak. Občas dokonce trochu zapláču, ale to je hlavně díky tomu, že jsou neskutečně krásná a nemohu se z tolika štěstí vzpamatovat. Je zajímavé, že umím plno věcí, které mě nikdo nikdy neučil – a tak masíruji bříška, čistím kožíšky a zahřívám je.

Přemýšlím kterého z nich si vyberu jako svého favorita a bude vůdcem této nové smečky. Zatím je to hrozně těžké. Všichni vypadají klidně a spokojeně a celý den tráví papáním, spinkáním a plazením po pelíšku. Ovšem již tento den to vypadá, že můj prvorozený bude pořádný mazel, ale hlavně k lidem domácí smečky. Jeho další dva bráchy nedokáže nic rozházet – dokonce ani to, když si na ně omylem přisednu či přilehnu. A moje jediná holčička je sladká – zatím to vypadá, že s ní kluci nechtějí moc kamarádit – vždy leží sama a tak si k ní přilehnu a šeptám ji do ouška věci, které jsou jen mezi námi holkama.

< druhý týden

Komentáře