Deníček maminky Nikolky a B týmu

Tak a je to zde, miminka mají 14 dni – tedy druhé narozeniny a již mají svá jména. Jsem zvědavá jak se Vám budou líbit, myslím, že se to zase paničkám podařilo, vybrala jména bohů a bohyň a králů, tak i já jsem spokojená. Protože oni všichni prostě božští jsou!!!!

Odčervení jsem zvládli perfektně a v noci jsem neměla vůbec žádné lítání a pucování, jsou to prostě zdravá mimina. A představte si, že poté, co se všichni rozkoukali, tak dnes i začali mluvit! Zatím jim moc nerozumím, asi je to stejné jako s těmi dvounohými miminy. Tak uvidíme později, jen jsem ráda, že zde není Koto a že je nenaučí mluvit sprostě.

Všichni stále zdokonalují stavění na nožičky a chození, docela jim to již jde. A dnes proběhlo také velké focení, všichni jsou modelové po mě. Jen se na ně podívejte, jak jim to sluší. A napište mi!!

8. března 2004 · den třináctý

Dneska máme velký den, všichni jsme odčervení a tak se můžu těšit na velké noční pucování. Štěňátka se snaží čím dál víc chodit a tak mám radost, že mi strejda Bublik pomáhá. A představte si očička mají již všichni skoro přes celé hlavičky a koukají po celém světě. Kluci se již snaží prát a vrtí na sebe ocáskama. Tak je na co se dívat. Paničky se zase zastavily v práci a obdivují, jak jsou nádherní. A to tedy jsou. Kluci jsou čím dál tmavší a holčička má zase hnědší hlavičku. Papání jim jde moc dobře ale to šlo vždycky : o )))) Pomalu se chystám na to, že je nechám spát v noci samotné. Musím také někdy odpočívat a přes den je to s nimi již náročnější.

7. března 2004 · den dvanáctý

Tak jsme zase o den starší. Očička již mají všichni i když je zatím moc nepoužívají a většinou si mě najdou čumáčkem. Ale musím vám říci, že díky těm kukadlům vypadají opět více jako dospěláci. Taky už čím dál tím více „běholezou“ a vypadá to, že to budou opravdoví představitelé svého plemene, prostě vyvádějí až do konce svých sil a pak uprostřed pohybu usnou.

Takže se nám trochu mění program dne, už méně spí, více „běholezou“ a dá se říci, že nejvíce papají. Vždyť na své výlety spotřebují spousty energie a tak i já se snažím poctivě sníst všechny dobroty, které dostávám a mám pocit, že bych zvládla i více. Mám totiž stále vlčí hlad a jasnou představu o tom, že třeba i na procházkách jsem vlastně na lovu a tak stále čmuchám a hledám, co by se dalo spapat. Paničky to moc nechápou, ale já to mám přeci od přírody dané, prostě musím je zabezpečit a tak papám a je mi vlastně i jedno, co to je.

Takže nám držte všem palce, bude to teď trochu náročnější, protože uhlídat takovou smečku malých capartů dá docela zabrat a já vám opět zítra napíši pár zajímavostí z našeho života.

6. března 2004 · den jedenáctý

Ahojky, pod dvou dnech, to Vás ale napínám, co?? Pátek byl tak náročný, že jsem ani nestihla sednout k počítači a něco napsat. Přijela totiž teta Vlaďka se strejdou Honeym a Bunnym. Trak bylo stále co hlídat. Miminka si tedy už neshlídám, oni jsou na ně všichni hodní, ale co kdyby je napadlo papat z mé mističky. To by opravdu nešlo.

A dnes 6.3. je velký den hlavně pro mě, první chlapeček a holčička již koukají na svět. Třetí chlapeček je ještě jednooký a druhý mrňous zatím nevidí vůbec. Jaké to pro mě bylo překvapení, když jsem se probudila a z očiček jim blýskaly jiskřičky. Zatím mají očička modrá, klukům to jde k pleti, ale prý se to změní a zhnědne. Tak je hned doma veseleji.

Taky si představte, že paničky dnes odešly na celé tři hodinky do lesa a nechali mě doma. Tak jsem se pečlivě starala o miminka, ale v duchu jsem byla v lese a dováděla. Za chvíli mě už nebudou miminka moc potřebovat, tak mě snad zase brzo vezmou sebou.

Další velmi pozitivní zprávou je, že štěňátka již nemají průjem, tak si možná zase vyžebrám nějaký přídavek : o )))). Ty suché granulky se mi již zajídají. Ale vzhledem k tomu, že dnes mají moje paničky narozeniny, tak zde bude asi veselo a bude se chystat nějaké dobré papání, tak mi držte pacinky, ať mi něco taky dají. Ono nás je teď doma nějak hodně (myslím na to loudění) – dalo mi to práci spočítat, ale přestavte si – 11 pejsků. Tedy včetně štěňátek, která ještě žebrat o přídavek k jídlu neumí.

Tak se mějte a já se ozvu zítra, čas si určitě udělám!!

4. března 2004 · den devátý

Ahojky všichni, jsem dnes pěkně utahaná. Ráno jsem byla na docela dlouhé vycházce – ne že by mě paničky tahaly – jsou docela rádi, že jsem rychle vyvenčená – ale už jsem po devíti dnech domácích prací musela zkontrolovat co je venku nového.

Štěňátka rostou do krásy a dají mi dost práce. Snaží se stavět na nožičky čím dál víc a tak je zábava je sledovat a práce je nahánět zase do smečky. Ráno jsme měli velké koupání, panička vzala štěňátka a v umyvadle jim čistila prdelky a tak. Moc se jim to líbilo a mě tím ušetřila práci a já si aspoň trochu zdřímla. Kromě lázně dnes probíhala také pedikúra a manikúra. Nejvíc nadávala moje holčička, klukům se to vcelku líbilo, tak nevím, ale mám pocit že by to mělo být obráceně, nebo ne?

Jsem moc zvědavá který z mých potomků bude první koukat na svět. A to se uvidí již brzo. Můžete tipovat.

Mějte se fajn jako my a piště nám.

3. března 2004 · den osmý

Tak se opět nové zprávy z dalšího dne. Štěňátka rostou jako z mateřského mléka a nerostou jim pouze tělíčka, ale také drápky, takže mám úplně červené bříško. To ale vůbec nevadí, protože jsou to andílci a já jsem velmi trpělivá maminka.

Dnes jsem si také všimla, že se snaží stavět na nožičky a tak, pokud ležím v našem společném pelíšku, už nemám úniku – prostě „plazení vpřed“ vystřídal jiný a velmi originální styl – „přískoky vpřed“. Taky se mi zdá, že se už více podobají nám – dospělákům – už to nejsou velké hlavičky a bříška, ale jaksi se jim mění i figura : o ))) To vše díky jejich sportovním výkonům.

Dnes jsme totiž začali trénovat slaňování a šplhání po mé hlavě a bříšku, zalézání pod vyhřívací dečku, přískoky přes překážky (ruční) - prostě a jednoduše – všechna úskalí přespolního běhu na 2 metry čtvereční.

Trénujeme aby v nejbližší době získali dobrou formu a mohli vylétnout z rodného hnízda, ale hlavně se těším, až si budeme moci společně hrát a běhat.

Musím se Vám také pochlubit, jak vyrostla. Je vidět, že zdravý pohyb a strava dělají své. První pejsek má 660 g, druhý 625 g, třetí 675 g a holčička 600 g.

To je co???? Jsou prostě všichni šikovní po mamince. Já se cítím již dobře, „švihajda“ ustoupila a už jsem se smířila se suchými granulkami, no nic, třeba se to ještě změní.

Tak na nás myslete a piště nám a já se ozvu zase zítra.

< třetí týden první týden >

Komentáře