informace
Zadal: Tomáš Kejzlar, 15.03.2007 20:18
stránky
souvislosti
Bubla: moje dcera Cora má štěňátka - 17. května se mojí dceři Coře narodily...
Jarní setkání v Jičíněvsi, 21. dubna 2007 - V sobotu 21. dubna 2007 se v Jičíněvsi...
Organizace setkání 21.4.2007 - Informace o roganizaci akce v Jíčíněvsi v...
Pozvánka na dubnovou akci - Pozvánka a první informace o akci plánované...
Bubla: žhavé zprávy z Jičíněvse - Po návratu z velké výstavy v Anglii jsem byl...
Pepušák: trénování na letní BZH - Zpravodaj pepušák nám napsal super článek...
Žanetka: únorový výlet do Jičíněvse - Krátký záznam z akce konané v Jičíněvsi...
Žanetka: pár řádek pro mého taťku - Žanetka nám napsala pár řádek (no, možná...
Řeka Acherón - jméno pro našeho Bublu - Krátké povídání o původu oficiálního...
Velký výlet do ostrovní země...
8. března - den druhý - a jsme v Anglii
Ráno jsme se vypelešili z postýlky, posbírali jsme všechny věci, já jsem důkladně označkoval celé okolí hotelu a rychle jsme pospíchali do přístaviště. Teď teprve nastalo velké dobrodružství. Já jediný jsem neměl lístek na palubu či podpalubí a tak následovala první návštěva jakési prapodivné budky s prapodivnou a hlavně velmi důležitou paní. Zde zjistily paničky, že se dopustily „mezinárodního zločinu“ díky tomu, že v mém pase nebyla uvedena přesná hodina aplikace přípravků proti zevním a vnitřním parazitům. První údiv byl rychle vyřešen a paničky to bryskně dopsaly – když to tak musí být a tak jsem byl oficiálně odčerven a odblešen 6.3. v 18.00 hod. Pak jsme mířili na britskou stranu, kde nás sympatická paní vesele vítala a hned věděla, že jedeme na Crufts a přála mi hodně štěstí. Naše nadšení nebralo konce, slunce svítilo, venku řvoucí rackové, ovzduší naplněné mořským vzduchem, prostě paráda. Úsměv nám přímo zmrzl na francouzské straně. Představte si, že jsem byl ošetřen přípravkem Stronghold, který je prý v Anglii zakázán. Měl jsem sice přípravek Frontline i Stronghold, ale obavy o možné zamoření ostrova nebezpečnou látkou na mém krku byly dle úředníku oprávněné. Tak jsme tam pobíhali, dohadovali se a nakonec musela panička využít své pozice veterinární lékařky – vyndala razítko, přepsala zápis v pase, mile se usmála na nekompromisního, naškrobeného francouze a tak zhruba za dvě hodiny jsme tuto kauzu vyřešili. Trochu jsme se všichni zapotili – hlavně, když se mnou druhá panička znovu musela vyjet z celního prostoru, odjela zcela bez dokladů, zmizela kdesi na obzoru, vzápětí se ztratila ve změti křižovatek a nechala druhou paničku napospas úřednímu hlupáckému šimlu. Nám se podařilo překročit zpět celní zónu i bez dokladů, vyzvedli jsme druhou paničku a konečně jsme po náročném dohadování vyrazili vpřed. Teď se už smějeme, ale původně to vypadalo, že nás pro výstrahu všechny zastřelí. Těsně před polednem jsme zcela vyčerpaní vjeli do podpalubí obrovské lodi, paničky vystoupily na palubu a mě asi za trest díky nepovolenému přípravku nechaly sedět v autě. Pak jsem zjistil, že jsem ani na palubu nemohl. Asi díky všem těm dobrotám, které tam nabízeli. Paničky si prý dali výbornou snídani a kávu a hlavně slavily takto administrativně náročný vstup na palubu. Cesta trvala zhruba hodinu a půl, kdy se najednou celá obrovská loď otočila a my jsme vjeli na území Velké Británie v městečku Dover. Zde jsme poprvé zakusili realitu možných dopravních komplikací s neobvyklou jízdou vlevo. Při setkání s prvním autem v protisměru se nám všem skoro zastavilo srdce. Byl krásný den, sluníčko hřálo do kožichu a tak jsme si udělali krásnou procházku po skalnatém pobřeží v městečku Sandgate. Po dostatečném kochání jsme vyrazili směr Birmingham. Cesta po dálnici v Anglii byla rychlá, pouze jsme museli respektovat nejpomalejší pruh vlevo, auta s opačně namontovaným volantem (asi se v továrně spletli) a hlavně spletité britské dálnice a složité dopravní nájezdy bez dostatečné infrastruktury. Když jsme našli konečně nějakou benzínovou stanici, tak ji měli zavřenou a tak jsme si užívali dostatek dobrodružství. Po cestě jsme zakoupili mapu Birminghamu a už vůbec nic nebránilo hladkému dojezdu až do hotelu. Město Birmingham nás přivítalo v noční temnotě protkané deštěm. Hned po příjezdu do města jsme se seznámili s velmi hodným strýcem, který nám radil cestu a chtěl jet s námi, což nás všechny dost vyděsilo. Po mírné motanici po středu města a zejména jeho kruhových objezdech jsme našli náš hotel Apollo. Byla to slast, všichni nás vítali, dostali jsme takové podivné kartičky místo klíčů a ubytovali se v krásném pokojíčku se samostatnou koupelnou. Cesta byla náročná a tak jsem rychle ulehli do měkkých pelechů. Však už jsme měli v kolech zhruba 1 500 km.
< den první - cesta den třetí - Birmingham >
tedaaaaaa, to je fotečeeek a krasnýýýýýých :) ... a takovej vyčerpavající zápisek z výstavičky a vůbec z celého toho úžasného vejletíku ... no je to prostě parádní a my prostě tleskáme ;-) .... muselo to bejt vážne fakt suprové, taky bychom si takovou údálost náležitě vychutnali :) ... tak až přijedem, tak mezi proháněním kožíšků, čekáme ňáké drby ve stylu, která fenka tě okouzlila, co frčí v Anglii a tak ju ;-)
Uf uf uf, konečně jsme s paničkou dočetli do konce. Teda klobouk dolů, že jste to zvládli tak hezky a rychle napsat :o). A samozřejmě moc moc moc gratulujeme. Bublinko jsi prostě nejhezčí !!!!*o). Tak pěkný výlet s tak skvělým výsledkem, to se jen tak každému nepoštěstí. Až se uvidíme (a doufám, že to bude brzy),tak mi to ještě všechno musíš poštěkat. Baf baf a pozdravuj celou smečku i tu člověčí :o))
Taaaaaak sme si to konečně ceý dočetli a doprohlídli a parádička, je vidět, že jste si to opravdu užili!! :) Ale napiš nám taky Bublo, jakej byl příjezd domů, jak tě smečka přivítala :o)
Čau brácho, tak jsem koukal společně s paničkou na fotky - teda koukala spíš panička a každou chvilku halekala něco jako že jsi pašák a že ti to na těch fotkách i s paničkami děěěěsně sluší, takže to bude určitě pravda a já jsem na tebe fakticky pyšnej. To já bych tu cestu asi nevydržel a hlavně na tý lodi zavřenej v autě bych si kňučíkoval, to já mám v oblibě, když se mi něco nelíbí:-))) Těším se na pokračování, tak piš, piš, piš....
Tak to je super!!!! Obrovské blahopřání paničkám a hlavně Bublíkovi - všichni jsme drželi palce a jsme na vás hrdí!!!
Bylo to úžasné a vše jsme ve zdraví zvládli. Mrkněte na všechna ta dobrodružství. Krásné vzpomínky, doufáme, že se tam někdy opět podíváme
Byla to fakt nepopsatelná paráda. Co vše jsme stihli za těch pár dnů se zdá být až neskutečné. Však posuďte!!!
A bylo to super a užasný a příští rok chceme jet znovu :o)
koukám, brácha mě už předběhl :))) Teda ale Bublo zatím podle těch zápisků, to byl místy docela dobrodružný vejletík ;-) ... fotečky sou parádní.. už se těšíme na další záplavu dalších foteček a také na zachycení té atmosféry toho výstavního dění ;-)
Ahoj Bublo, taky se přidávám, rád bych taky někam vyrazil, ale musím vzít za vděk krásy české krajiny, no nevadí. Hlavně piš ať víme víc. Hlavně hodně fotek z toho ostrova ze kterého všichni pocházíme. Tak zatim Hafiky Haf
Tak v tomhle se přidávám k Bártovi, takový výlet opravdu nezažije jen tak někdo, taky ti já se smečkou závidíme, ale samozřejmě sme ti to přáli, však už si se na ten výlet tolik těšil :o)) No a samozřejmě taky se už nemůžeme dočkat na pokračování a hlavně na to nejdůležitější, na to, kvůli čemu se výletík konal ;o)
Ahoj Bublinko . Teda to byl obrovský výlet. To se každému jen tak nepoštěstí. Docela ti to závidím :o)) a jsem příšerně zvědavý na pokračování a další fotečky. Tak jak si tvoje tlapky odpočinou, tak honem piš piš *o). Baf baf, tvůj kámoš Bart