Jarní setkání v Jičíněvsi, 21. dubna 2007

V sobotu 21. dunba 2007 se k nám do Jičíněvse sjela velká spousta pejsků. Na tenhle den byla totiž naplánovaná velká zkouškově-výstavně-zábavná akce.

Jako první jsme dorazili my (tedy Tomáš, Terezka a Boreček), a to naším oblíbeným vláčkem. jen co se dvounožci rozkoukali a pesani přivítali, už dorazili další hosti - smečka z Turnova a Connie a Whoopy, po nich pak (v těsném závěsu) Lištičky (tentokrát bez nejmenši Lištičky Aničky, která zůstala doma) a Bauki a Kotík III., dále velká dvousmečka z Prahy - Torpéda ze Strašnic a Mikeyho andílci (což znamenád vounožci Honza, Deni a Pája a čtyřnožci Bertík, Lilly, Mikey, Pepušák, Sherry, Zipík a Žanetka), dále - až z Mostu - Alča a Cupík a nakonec ještě (znova z Prahy) Gaudí a jeho lidská smečka. A protože na návštěvě u nás byli (tedy, jsou u nás i teď) Honey a Bunny, bylo na zahrádce celkem 21 bíglíků (doufám, že je to spočtené správně).

Jako první bylo na programu volné řádění a běhání - a je nutno uznat, že bíglíci tenhle bod programu splnili minimálně na 200% - bhali, řádili a hráli si jako o život. Došlo k několika menším potyčkám, protože někteří z nás - viď Howdy - prostě musí být vidět, ale - jak by se objevilo ve filmu - během natáčení nebyl žádný bígl zraněn (o zraněních dvounožců z pochopitelných důvodů mluvit nebudeme...)

Po chvíli řádění Jana vyndala na zahrádku stůl a nachytala výstavní vodítka - a všem bylo jasné, že se chystá nácvik výstavy, zejména pro ty, kdo jdou v sobotu 28. na výstavu do Prahy (a všem vám držíme palce a doufáme, že všichni vyhrajete!). Výstava proběhla v několika kolech a soknčila ještě dřív, než bylo plánováno (všem to prostě šlo).

Po výstavě následkovala krátká občerstvovací pauza (tzv. drink-time) a poté jsme již všichni vyrazili do lesa, abychom se (obrazně řečeno) poprali s prasátkem a stopičkami. Tedy, pouze šest strakáčů se mělo poprat se stopičkami, ostatní je šli jen povzbuzovat (až na Hanýska a Bunnyho, kteří zůstali doma a hlídali jídlo na stolech pro případ, že by ho chtěl někdo sníst - divní to bígli).

Na první stopičku vyrazil Pepušák, ale - a přiznejme si to otevřeně - moc mu to nešlo, protože o stopičku, ani o (vím, malou) prasečí nožičku neměl žádný velký zájem. Ale to nevadí, Pepí, ty se to ještě naučíš a zkoušky s přehledem zvládneš!

Na druhou stopičku pak vyrazil(a) Žanetka - a šlo jí to. S nalezenou nožičkou si vysloveně užívala a bylo vidět, že je (nejen) sama se sebou víc než spokojená.

Třetí stopička byla v podání Cupíka, který si vedl dobře, až na fakt, že chvíli šel po stopičce číslo čtyři. Ale prasečí nožičku nakonec bez problémů našel, ikdyž na něj žádný velký dojem tedy neudělala.

Na čtvrtou stopičku se vydala Whoopy a ukázala všem, jak se má stopovat - její výkon prostě neměl jedinou chybu a nám všem ostatním nezbývá, než jí tiše závidět (a nebo jí donutit, aby nám prozradila, jak to, že jí to tak hezky jde).

Pátá stopička byla nachystaná pro Gaudího a i on se úkolu zhostil velmi dobře. Ikdyž tedy, kdyby na konci bývalo bylo celé prasátko, bylo by to prý daleko lepší.

Po poslední - šetsé - stopičce se vydala Howdy. Místo stopičky se nejdřív snažila zjistit, kdo že jí to zpovzdálí fotí a ruší její soustředění, ale nalezenou pacičku ihned ukořistila a vítězoslavně si ji donesla až k paničce.

Po stopičkách čekala všechny zkouškové adepty ještě jedna BZH disciplína - a toui bylo odložení. Na mýtince byli všichni adepti pánečky odloženi a museli čekat. A je potřeba zde říct, že všem to šlo víc než dobře, a to i když pánečci začali dělat velký rámus z pistole. Přeborníkem se však stává Koto, který při odložení v klidu usnul.

Tím skončila příprava na zkoušky a všichni jsme se mohli vydat za jídlem zpátky na zahradu. Gril už byl patřičně rozpálený a pochouty voněly nám dvounožcům, a strakáčům určitě ještě víc. Ti se ale museli spokojit s žebráním, protože takové papání pro ně prostě není. Zbytek odpoledne proběhl v příjemné atmosféře papání a klábosení.

S blížícím se večerem se začali jednotliví účastnící loučit a odebírat zpět do svých pelíšků, někteří ještě čekali na vybrané kulinářské dobroty (ty nejlepší jsme si pochopitelně nechali nakonec), a nakonec jsme se i my odebrali na žel. st. Jičíněves, nasedli do vláčku a odjeli směr Nymburk hl.n. a dále Praha - Masarykovo nádraží.

A shrnutí? Super počasí, nálada, zábava, jídlo, povídání, večer utahaní a "mrtví" pejsci - co víc si člověk může přát? Doufáme, že se akce všem líbila a těšíme se, až se v Jičíněvsi zase sejdeme!

Komentáře