5.2. Nemoci kožního systému

Demodikóza
(občas)

Jedná se o parazitární kožní onemocnění související s imunitním stavem pacienta a projevující se zánětem chlupových folikulů a mazových žláz. Jeho původcem je Trudník psí (Demodex canis), který v malém množství žije jako komenzál v kůži většiny savců. Teprve jeho aktivací a namnožením se projevuje klinická demodikóza. Propuknutí kožních změn lze charakterizovat jako „vnější manifestaci vnitřního poškození“ způsobenou buď geneticky podmíněnými defekty imunity s následným poškozením T-lymfocytů nebo získanou imunodeficiencí.

Lokalizovaná forma – se vyskytuje jako juvenilní varianta především u štěňat ve věku 3-10 měsíců. Vznikají okrouhlá ložiska kůže bez srsti se zvýšenou tvorbou jemných šupin a začervenáním. Tyto změny je možné pozorovat především na hřbetě nosu, čele a kolem uší (důsledek infekce při sání). V 90% případů tato forma spontánně vymizí do 1,5 roku, ale 10% přechází do formy generalizované, která se projevuje zánětem kůže se zvýšenou tvorbou šupin, vypadáváním srsti, tvorbou krust, zvýšenou pigmentací a častou následnou bakteriální infekcí. Kůže je zesílená, načervenalá (označení tzv. „červená prašivina“) a postiženého psa doprovází nepříjemný zápach. Pokud se vyskytne u potomků jakákoliv forma demodikózy, je doporučeno vyřazení feny z chovu.

Toto onemocnění lze diagnostikovat vyšetřením hlubokého kožního seškrabu, vytržených chlupů, případně biopsií kůže. Ve vzorcích prokazujeme původce demodikózy.

Terapie u štěňat se obvykle neprovádí – juvenilní, lokalizovaná forma většinou odezní spontánně, ale u dospělců vyžaduje dlouhodobou terapii. Prvním krokem je úplné ostříhání srsti zvířete a odstranění šupin a krust šampónem obsahujícím protimazové a baktericidní látky. Tímto se dostatečně vypláchnou chlupové folikuly a následují koupele, které musí být opakovány až do vymizení klinických příznaků a opakovaně negativních kožních seškrabů.

Prognóza je u lokalizované juvenilní formy příznivá, u generalizované formy následují časté recidivy a imunosuprese organismu.

5.3. Nemoci trávicího systému → ← 5.1. Nemoci endokrinního systému