navigace

Hlavní téma: Přehled dědičných onemocnění

souvislosti

Zatím nejsou žádné související záznamy. Pokud máte pocit, že zde něco důležitého chybí, dejte nám o tom vědět, pokusíme se co nejrychleji informace přidat.

5.1. Nemoci endokrinního systému

Lymfocytární autoimunitní thyreoitida (Hashimotova choroba)
(občas)

Jedná se o poškození štítné žlázy způsobené útokem imunitního systému, o tzv. autoimunitu. Základem autoimunity je specifická imunitní reakce na vlastní antigeny organismu. Autoprotilátky proti buňkám a tkáním vznikají, když byla překonána tolerance vůči antigenům vlastního organismu nebo když byly tyto antigeny infekčním nebo jiným procesem modifikovány, případně dříve skryté antigeny se staly dostupné rozpoznávacím strukturám imunitního systému.

Jsou zjišťovány autoprotilátky proti tyreoglobulinu, proti tyreoidální peroxidáze epiteliálních buněk, proti jaderné DNA, ale také protilátky proti epiteliím kanálkům nadvarlat, varlat a parietálním buňkám žaludeční sliznice.

Vedle výrazné poruchy syntézy hormonů štítné žlázy se často u postižených jedinců vyskytuje také lymfocytární zánět varlat, nadvarlat a chronické atrofické záněty žaludku.

Postižení se projevuje drsnou, šupinatou kůží (díky zvýšené proliferaci keratinocytů), ztrátou srsti (suchá a lomivá srst matné barvy) patrnou i ocásku jako tzv. „krysí ocas“. Časté jsou kožní infekce a případně i záněty vnějšího ucha. Zvyšováním hmotnosti ve spojení se sníženou chutí k příjmu krmiva, vyhledáváním tepla, sníženou srdeční frekvencí, zkracováním až vynecháváním říje, ztrátou libida, slabostí až apatií, zvýšenou únavou a u některých postižených pejsků se uvádí i tzv. „tragický výraz“. Charakteristický je plíživý nástup klinických příznaků, které se nemusí projevit všechny u jednoho jedince a často je klinický nález velmi individuálně variabilní.

Diagnostika je zaměřena na laboratorní potvrzení nízkých sérových hladin tyroidálních hormonů (T4) a dynamických funkčních testech. Přítomnost autoprotilátek stanovíme imunoenzymatickými testy (ELISA) nebo případně je možné využít histologické vyšetření, kdy je charakteristickým nálezem velké množství lymfocytů a makrofágů, které zcela nahrazují strukturu štítné žlázy.

Terapie spočívá především v trvalé substituci pacienta tyroxinem (T4)

Prognóza je pro budoucí život pejska poměrně příznivá.

5.2. Nemoci kožního systému