Dianka: víkend v Mokrých Lazcích

Dne 4. až 6. července se naše smečka zúčastnila Bíglího sportovního víkendu v Mokrých Lazcích u Opavy. Moc jsme se na sportování všichni těšili. Jen počasí nám to kazilo. Ve středu stále pršelo a tak páníčkové nevěděli, jestli pojedeme nebo ne. Nakonec Honzík rozhodl a jelo se. Do opravdu Mokrých Lazců jsme přijeli téměř za tmy. Rychle byl postaven stan a již jsme opékali klobásky a seznamovali se s novými kamarády. V noci mi bylo hodně zima. Erik moc nehřál a ten náš nový spacák se mi nelíbil. Zachránila mě panička, ke které jsem se vsoukala do jejího spacáku a v nohách jsem konečně v teploučku usnula.

Ráno po snídani nás čekal závod v běhu na 2 km. Honzík běžel s Erikem a já s paní. Vyhrát se nám nepodařilo, protože během závodu se mi moc chtělo dvakrát čůrat a potom i kakat, ale paní mě pochválila, že jsem i tak běžela rychle a při vyhlašování výsledků jsme zjistili, že ještě tři pejskové zůstali za námi a byli pomalejší. Pak jsme odpočívali. Chvíli se schovávali před deštěm a chvíli koukali na sluníčko a při tom jsme si všichni pochutnávali na pizze, kterou nám sem přivezli.

Odpoledne se již cvičilo agility. Honzík cvičil se mnou i s Erikem, paní nás fotila a hrála si vždy s tím, co necvičil. Paní trenérka byla na nás moc hodná a měla velkou trpělivost. Ze začátku se mi moc nechtělo skákat, po tom běhu bych raději spala. Ale Honzík měl v pytlíčku senzační odměnu – sušená střívka, tak jsem začala rychle cvičit, aby mi všechno nesněd ten náš Erik. Cvičili jsme až do večera a to se mi pak již pletly nožičky.

Další den nám svítilo sluníčko. V tréninku jsme pokračovali od rána až do oběda. Již nám to šlo lépe, ale rychleji jsem byla unavená. Tak poslední cvičení jsem vynechala a šla spát. Odpoledne byly závody. Závodilo se dvakrát. Snažila jsem se jak jsem mohla. Při prvním závodě jsem jen jednou shodila překážku a ve druhém závodě ani jednu. Ale na když jsem běhala druhý závod, najednou mi zavoněly na zemi spadlé piškotky a to je přece povel k tomu, že se závod musí přerušit a jít sníst ty piškotky. Honzík byl potom na mě zlý, že jsem zdržovala. Paní mě i Erika však pochválila, že jsme šikulky, od tety Evy jsme dostali výborné granulky za odměnu. Pak jsme se všichni rozloučili a odjeli domů do pelíšků, odpočívat po takové námaze.

• 

  první skok
  

  jdeme na to
  

  tunel
  

  Áčko
   
  

  slalom
  

  a zase tunely
  

  chci odměnu
  

  říkali mi netopýr
   
  

  už se mi motají nožičky
  

  odpočinek ve stínu
  

  první závod - start
  

  já letím
   
  

  sláva, jsem v cíli
  

  skok pro fotografy
  

  druhý závod - dálka
  

  cíl druhého závodu
   
  

  zasloužená pochvala
   

Komentáře