Boreček: prodloužený víkend v Lásenicích

Ahoj všichni,

tak vám - jak jsem slíbil - píšu, co že jsem to s pánečkem a paničkou dělal o těch volných dnech co teď byly. Všechno začalo už ve středu odpoledne - když už ráno než pán šel do práce, jsem si všminul velkého bathu, do kterého dával věci a začal jsem tušit, že asi někam pojedeme. Ale když pak batoh zapakoval a ráno s ním odešel a nás s paničkou nechal doma, byl jsem z toho trochu smutný - co kdyby jel někam sám? Ale když panička odpoledne přišla z práce, vzala mě ven a pak vzala batůže a kočík (pro mě), začalo mi být jasné, že někam taky pojedeme. A taky že ano... Jeli jsme nejdřív metrem (to umím, jezdíme dost často, a tentokrát to bylo dobré že jsem zase nemusel mít košík) a vystoupili jsme na nádraží - na tom, ze kterého jezdíme do Veselí. Páneček tam už čekal a vypravili jsme se na nástupiště a do vláčku.

Ve vlaku jsme nějakou dobu čekali, byli jsme tam dost brzo, ale zase jsme si zabrali jedno kupé jen pro sebe. Přišel se na nás podívat pan vlakvedoucí (a báli jsme se, že budu muset jet s kočíkem), ale chtěl jen rozměnit peníze pro nějakého pána, kterému nakládal kolo a nevynadal nám :-) No a za chvíli jsme se rozjeli. Já jsem usnul a probudil jsem se až když páneček vyndal z batohu řízky, které si s paníčkou (na mě zapomněli!) udělali k večeři. No, kousek mi dali, ale pořád říkali něco o tom že nemůžu dostat moc abych ve vlaku neblinkal - proč bych měl blinkat takové dobré masíčko, to by mě zajímalo... No, a tak jsme jeli, a jeli, a jeli, projeli jsme Benešov, Olbramovice, Tábor... když tu přišel zas pan vlakvedoucí a řekl nám, že někde u Veselé se srazil vlak s kamionem a že neví, jestli to bylo před Veselím nebo za a že teda neví jestli tam vůbec dojedeme, a že to zjistí v Plané a přijde nám říct. No, a v plané jsme se to dozvěděli - před Veselém na přejezdu vlak naboural do kamionu a my nemůžeme jet dál, prý budeme stát v Roudné a je to tak na hodinu. Pán se ptal proč v roudné (to je asi 13 km od Veselí), proč nemůžem popojet až do Soběslaví (to je 5 km od Veselí) - prý bychom to pak došli pěšky. Jenže Soběslavi už prý stál vlak co jel z Prahy před námi a nevešli bychom se tam. A tak jsem zastavili na malinkém nádražíčku a čekali, a čekali, a čekali... akorát jsme zavolali babičce, že přijdeme později, aby neměla strach. A když jsme čekali už hodinu, paničce (která zústala v kupé se mnou - páneček si venku povídal s pánama od dráhy)došla trpělivost a zavolala rodičům, kteří byli na chatě asi 40 km daleko, jesli by pro nás nepřijeli. A oni že jo, že hned jedou. A hádejte co se stalo? Chvilku před tím, než dorazili, vyšla paní výpravčí z kanceláře a zavolala "pojedeme!" - pán s paničkou (a i já) rychle vystoupili z vlaku, kolem si to prosvištěl vlak na druhou stranu, zabouchly se dveře a náš vláček odjel. No, a za chvilku dorazili paničky rodiče a ny nastoupili a odjeli do Veselí.

Ve veselí na nás čekala babička, které jsme museli všechno vyprávět, a taky - což bylo fajn - pro nás měla připravené ještě něco na zub (že prý určitě musíme mít hlad když jsme tam tak dlouho stáli). Tak jsme si ještě dali houstičku se salámem, pánečci se osprchli a šli jsme spinkat. Ráno pánečci spinklali, ale v kuchgyni se začalo něco dít, tak jsem se tam musel jít podívat. Babička na to je už zvyklá, tak mi otevřela dveře a já to mohl všechno prozkoumat - pekla se tam bublanina a zadělávaly lívance k obědu. Pak jsem byli s babičkou na zahrádce a pak jsem musel vzbudit pánečky. Ti se nasnídali, umyli, a pak jsme šli všichni ven pracovat na zahrádku - panička hrabala třešně (prý shnilé, ale mě moc chutnaly!) a páneček vylezl na žebřík a ostříhal nějakou kytku co se plazila po sněně baráku a lezkla k sousedům. No a pak si vzal koště a honili jsme se - akorát jsem při tom běhání vykopal nějaké cibulky a z toho babička neměla radost a vyhnala nás do lesa. Tam to bylo taky fajn, pěkně jsme se prošli a dostal jsme i nějaké maliny (a slupnul jsem je jako maliny :-)) No a pak byl oběd a - jako ve Veselí vždycky - jsme si pak šli lehnout a prospinkat se. Jen co jsme se vzbudili, už přijeli paničky rodiče a s nima i Finč, jejich foxteriér, s tím si někdy hraju, ale on na mě dost vrčí a to se mi nelíbí, takže si ho radši nevšímám, ikdyž teda když chci tak ho přeperu, nedávno jsem mu zrovna prokousl ucho.

No, a paničky rodiče si dali kafe a bublaninu, pak jsme všechno pobalili, naskládali se k nim do auta a někam odjeli. A po chvíli mi bylo jasné kam - na chatu do Lásenic. Tam to mám moc rád - můžu tam být úplně volně, sám si chodit do louky a někde se vždycky najde nějaká dobrota, kterou se mi podaří sezobnout. Pánečci měli sebou stan, ale usoudili, že venku bude moc zima, takže jsme první noc spali všichni v chatě - což bylo fajn, tolik postýlek a pelíšků. Finč do postele nesmí, ale tady má vlastní pelíšek, na ten já mu moc nechodím, protože to nemá rád (chodím tam jen když jsme tam s pánečkem a paničkou sami). Ráno jsme spinkali všichno dlouho, pak jsme se nasnídali (já jsem měl svoje papání a pak jsem si ještě vyžebral přídavky když snídali pánečci - Finč taky žebrá, tak mi páneček dává víc, aby mi to nebylo líto :-))

Po snídani jsme se vypravili do lesa na borůvky, Finč zůstal doma a já jsem šel taky sbírat. Ikdyž mě tedy nebaví dávat ty nasbírané borůvky do nádobky, já je radši rovnou spapám. A paničce jsem ještě - jakoby omylem - převrhnul její kelímek a vysypané borůvky jsem pak slupnul :-) No, když pánečci nasbírali dost borůvek, tak jsme se vydali zase k chatičce a začali připravovat oběd a taky borůvkový koláč. Škoda že se mi tentokrát nepodařilo nic sezobnout. Odpoledne jsme pak relaxovali na sluníčku, které sem a tam vykouklo a hráli si v louce. No a pak už nastal čas večeře a odpočinku, pánečci teda ještě hráli nějaké hry, ale tomu já moc nerozumím. Večer jsme se ještě přesunuli do stanu, ale mě pánečci přenesli, takže jsem se ani moc neprobral a spinkal hezky až do rána :-)

V sobotu bylo hezčí počasí, a tak se pánečci rozhodli, že si dopoledne uděláme výlet na kole - to já rád. Tak jsme se nasnídali a pak za chvíli vyrazili, bezvadně jsme se projeli a před obědem jsme byli zase zpátky. Po obědě (něco málo jsem si taky vyžebral) jsme vytáhli před chatu deky (krásně svítilo sluníčko) a odpoledne jsme strávili opalováním a blbnutím. Večer jsme ještě šli na dlouhou procházku po okolí a potkali jsme koně, ale páneček mi nedovolil si s nima hrát, že prý nevíme jestli jsou na pejsky zvyklí jako ten koník u nás v Praze v lese. Po procházce následovala večeře a pak pelíšek, opět ve stanu.

V neděli ráno jsme se - jinak bych to asi nepřežil - nasnídali a pak pánečci sbalili stan - znamení toho, že asi pojedeme domů, ach jo... Dopoledne jsme šli k rybníku na maliny, já jsem vyčmuchal myš a chtěl jsem si ji lépe prohlédnout, ale potvůrka byla zalezlá ve své díře a než jsem se k ní stačil probojovat, měli pánečci maliny nasbírané a šli jsme k chatě. A měli jsme vynikající oběd - uzené s knendlíkem; pánečci ho pěkně nakrájeli a když se chvilku nedívali, jeden plátek se mi podařilo ukořistit a rychle spapat - bylo moc dobré. Jen pořád nevím proč jim to tolik vadí a vždycky se na mě pak zlobí. ODpoledne jsme ještě šli na krátkou procházku, pak jsme všechno pobalili, pozavírali, naskládali se do auta a vyrazili ku Praze. Jelo spousta aut, takže cesta trvala dlouho, ale já jsem většinu prospal. Do Prahy jsme dorazili až za šera, dostal jsem ještě večeři, pak mě páneček vzal ven a hurá do pelíšku, po tak náročných dnech jsem cítil že si potřebuji hezky zdřímnout v postýlce :-)

Komentáře