Nargilé Rapa-Nui (Nika)

Ahoj, strakatci

Jsem o pár týdnů starší, moudřejší a prý i krásnější. Hlavně jsem se stala maminkou dvou krásných Bublátek - ano čtete dobře. Já a Bublinka jsme si užili tajemný den pálení čarodějnic velmi intimně a z té velké radosti se narodili 2.7.2005 dvě krásná štěňátka - kluk a holka. To vám bylo veselo. Vychovávala jsem je společně s Bublou a velmi mi pomáhala i Lotka a Koto - ten až štěňátka povyrostla a mohl s nimi více dovádět. Dnes jsou již dávno ve světě a dělají mi jenom radost, však se podívejte, co vše Dianka se svým parťákem Erikem stihne. Darda byl u nás nedávno na "táboře" a bylo to moc fajn, více se sice kamarádil s Bublou,ale však to znáte velcí chlapíci se s holkama jen tak nekamarádí.

A nyní??? Teď se už hrozně těším na další štěňátka, mají se narodit každým dnem a já se už nemohu dočkat. Zatím mám opět připravený deníček a foťák a jak to vypukne, tak o tom budete všichni hned vědět, ať nám můžete držet palce. Taky doufám, že se na nás přijedete podívat - není nic příjemnějšího než návštěva s plnýma kapsama piškotů. Ale jinak mi chutná vše, tak to tolik nemusíte promýšlet.

Na brzkou shledanou se těší vaše Nika

Moje starší povídání

Ahojte všichni co mě znáte i neznáte,

jmenuji se Nikolka a narodila jsem se mamince Noře a tatínkovi Jointovi 24.11.2000. Tak jsem už docela velká holka. Tatínek má trochu divné jméno, protože není místní, bydlí u pánečka v Berlíně a ten jeho páneček si ho přivezl až z Ameriky. Byly jsme celkem 4 kousky a všechny holky. S mojí nynější paničkou jsem se seznámila na Silvestra, přijela k mojí mamince a bylo to. Však to všichni strakatci znáte, docela se mi líbila, tak jsem za ní chodila a chodila až panička řekla – ta musí být naše! A tak mě v lednu 2001 přivezli do smečky Kotíka a Lotynky. To je teď moje rodina a veřte nevěřte – i když jsem nejmladší, tak jsem stejně šéfová. Panička se mnou chodila na každou výstavu a všude se se mnou chlubila a dokonce mě vzala do lesa na jakési zkoušky a představte si, jak byla překvapená, když jsem na zkouškách uspěla.

No práce mám každý den plno, proto jsem se k psaní dostala až teď a to mi budou za chvíli čtyři roky. V únoru 2004 se mi narodila první štěňátka, tři kluci a jedna holčička, hýčkala jsem je co to dalo. Vyrostli z nich samostatní krásní bíglové a už mě všichni opustili, asi našli také svého Kotíka a Lotynku. Jen je fajn, že za námi často všichni jezdí, tak je můžu čas od času zmastit a ukázat jim, kdo je jejich maminka. Moc se jim to už nelíbí, ale rodiče si nevyberou : - ))))

V květnu jsem také dokončila svoji výstavní kariéru – splnila jsem podmínky pro získání nejvyššího titulu, který může pejsek dosáhnout a tak mám asi s výstavami klid. No uvidíme, co naši paničku ještě napadne.

Jinak minulý rok nám přibyl do smečky Bublina, je to syn Lotynky a vypadá docela dobře, na mé místo šéfové se nehrne a je to fešák. Panička mi slíbila, že když vše vyjde, budu s ním mít štěňátka. Tak jsem zvědavá.

Čas trávím s paničkou v Brně, v Jičíněvsi nebo v Praze. Docela dost cestujeme a máme hodně kamarádů,ale nejvíce se mi asi líbí v Jičíněvsi, hned za domem máme les a rybník.

To jsem se tedy rozepsala, utíkám ven, zjistit, co je nového, tak jestli chcete něco vědět, tak se ozvěte.

Vaše Nikolka
(říjen 2004)